Posilování aury člověka - Vliv ionizace a energetického pole kondenzátorů

Posilování aury - Vliv ionizace a energetického pole kondenzátorů

Zabývám se již delší dobu výrobou přístrojů, které obohacují vzduch o negativně nabité ionty, za tu dobu jsem posbíral už řadu zajímavých zkušeností. V předchozím článku jsem vám přiblížil vliv negativně nabitých iontů ve vzduchu na člověka a popsal jak si můžete sami postavit jednoduchý ionizátor vzduchu viz. externí zdroje odkaz č.1.

V tomto článku bych vám chtěl přiblížit vliv ionizátoru na auru člověka. Klíčovou vlastností ionizátoru, jehož výrobou se zabývám, je soustava nabitých kondenzátorů. Nabité kondenzátory kolem sebe udržují silnou auru, je to dáno jejich konstrukcí a obrovskou plochou kde se náboj může jímat, o tom bude ještě zmínka dále. Ionizátor, který si běžně koupíte v obchodě, používá ke zvýšení napětí jedinou součástku, je to transformátor, soudruzi v Číně pak nemusí pracně osazovat desítky součástek a výrobní náklady klesají.

To, že si člověk nese náboj, sami snadno zjistíte, nositelé delších vlasů jistě vědí, o čem je řeč. Pokud vám ionizátor dobře funguje a nabíjí vzduch, pak se vám může stát, že po nějakém čase, stráveném v tomto prostředí, se rázem vybijete dotykem s uzemněným předmětem, nebo třeba s nic netušícím, zrovna příchozím kolegou na jiné energetické hladině. Náboj v člověku je vstřebáván na buněčných membránách, kapacitu náboje, který pojmete je možné pobytem v ionizovaném prostředí zvyšovat.

Aura

Aura je energetické pole okolo živých organismů, všechny rostliny a zvířata mají svojí auru. Auru může mít i neživá hmota, pokud chceme docílit, aby aura hmoty byla v „měřitelné“ oblasti, je pak nutné, aby hmota nesla nějaký náboj, nebo byla v interakci s jinou silnější aurou.

Tyto parametry k vytvoření vlastní aury v relativně malém objemu neživé hmoty mají elektronické součástky nazývané kondenzátory. Jsou to vlastně dvě vodivé desky s opačným nábojem mezi nimiž je izolant, náboj se tady udržuje aniž by součástkami protékal el. proud a uchovávají si ho nějakou dobu i po odpojení od napájení. V jiných případech je ke generování náboje nutné vyvolat pohyb částic.

V přírodě je dobrým příkladem poměrně velká aura kolem vodních toků, dalo by se to vysvětlit tak, že voda se svým vnitřním třením neustále nabíjí. Těchto energetických vlastností vodních toků využívali lidé k dobíjení své aury už od nepaměti. Že má potok skutečně energii, si můžete ověřit třeba tím, že vložíte do jeho aury orgonit. Podobně to funguje i u vedení vysokého napětí, kde hraje svou roli procházející proud a napětí. Minerály vyzařují také auru, čištění minerálů se obvykle provádí v tekoucí vodě, zatímco při nabíjení přijímají minerály energii ze slunečního nebo i měsíčního světla.

Aura člověka je ovšem poněkud složitější a pestřejší, vy sami si můžete ovlivňovat vlastnosti aury třeba tím, jak se momentálně cítíte, co jste měli k jídlu, jaký je stav vašeho fyzického těla, rychlostí dýchání, nebo i jen tím na co právě myslíte. Tohle všechno kolem sebe vyzařujete do prostoru. Aura člověka se dá dnes i měřit. O auře člověka se více dozvíte viz. externí zdroje odkaz č.2.

Princip aury zůstává dosud nevyjasněn. Nepodařilo se uspokojivě zjistit, v čem tento jev spočívá. Osobně si myslím, že v tom hraje roli i šišinka mozková, o které by se dal také napsat rozsáhlý článek. Jak by se asi změnil svět, kdyby se lidem jakoby otevřel nový smysl a najednou každý mohl vidět auru?!

Identifikace energetických složek aury

Existují mezi lidmi citliví jedinci, kteří jsou schopni auru člověka přímo vidět, já k nim ale nepatřím. Pro orientační identifikaci energetických složek aury se už po celá staletí používá např. „tvarovaný drát“ neboli virgule. Správné zacházení s virgulí chce samozřejmě určité zkušenosti, proto si dovolím, se souhlasem autora, vycházet z mnoholetých zkušeností p. Miroslava Provoda viz. externí zdroje odkaz č.3.

V průběhu několikaletého experimentování s aurou byly p. Provodem zaznamenány ještě další dvě energetické složky, které jsou průvodním jevem náboje statické elektřiny veškeré hmoty. Energetické zóny kopírují tvar aury v určitých rozestupech jako slupky. Prostupují kovy, zeminou i budovami a jejich dosah nelze zjistit. V grafech níže jsou nazvány "Zóny a Interzóny".

Interzóny jsou ve většině případů čtyři, nacházejí se mezi energetickými zónami a jsou přilehlé k energetické zóně, která směřuje k auře zdroje energie. Je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr.

Grafy aury, zón a interzón

Grafy uvedené níže jsou odvozeny z experimentů p. Provoda, k zjišťování objemu aury a energetických složek kolem aury byla použita virgule. Pro zjednodušení výpočtů aury předmětů nepravidelných tvarů budeme uvažovat s tvarem koule. Aura je v grafech značena žlutě. Červeně značené jsou každé třetí zóny, mají asi 10x věští šířku a jsou energeticky mohutnější. V pravém dolním rohu je uváděno číslo grafu.

Graf č.1

 

Graf č.1

V horní polovině je zobrazen řez kondenzátorem s kapacitou 5000 mF a napětím 1V. Aura kondenzátoru je brána jako koule o poloměru 12cm.

V dolní polovině grafu je znázorněna interakce kondenzátoru z horní poloviny a horniny. Vidíme, že hodnota společné aury se 5x zvětšila. Hodnota aury samotné horniny byla před experimentem menší, než lze pomocí identifikace zaznamenat.

Hornina tedy ve své hmotě akumulovala energii z kondenzátoru. 

Graf č.2

 

Graf č.2

Důkaz, že zvýšením napětí na kondenzátoru lze zvětšit velikost aury. Hodnotu aury hornina vykazuje ihned po připojení kondenzátoru k napětí, po okamžitém odpojení a vyzkratování kondenzátoru je ale rychle ztrácí.

Aby si hornina uchovala akumulovanou energii po delší dobu, je nutné nechat nabitý kondenzátor na hornině nechat déle působit.

Kondenzátory lze zejména při vyšších napětích považovat za největší zdroje statické elektřiny!

Graf č.3

 

Graf č.3

Dalšími zdroji, kterými lze také zvyšovat energetickou hodnotu, jsou energetické složky kovů, minerálů, vodních toků, elektrických rozvodů atp. Na grafu je nejprve znázorněna permanentní hodnota náboje 17kg železa. Na železo položíme horninu o hmotnosti 8kg ,u které je poloměr aury neidentifikovatelný. Obě hmoty dají poloměr aury 60cm.

Po jedné hodině hmoty oddělíme a zjistíme, že železo má svou původní hodnotu poloměru aury. Kámen přitom vykazuje poloměr aury 23cm, získal od železa energii, kterou bude několik hodin ztrácet. Kámen tedy energii získal a železu přitom energie neubylo!

Graf č.5

Graf č.5

Vodní toky se jeví jako největší přírodní zdroje statické elektřiny. Na grafu je aura potoka s průtokem vody asi 10 litrů za minutu. V případě uvedeného malého potoka má jeho aura tvar rozšiřujícího se válce, který kopíruje jeho trasu.

Uvážíme-li, že když desetilitrový průtok vody vykazuje průměr válce jeho poloměru aury 670 cm, vymyká se již našim představám průměr válce energetického prostoru u veletoků, kde je průtok vody udáván ve statisících m3, nebo u mořských proudů, kde je průtok vody udáván v milionech m3 za sekundu. 

Graf č.6

 

Graf č.6

Na tomto grafu jsou znázorněny dva mohutné stromy a jejich energetické složky. Úkolem experimentu bylo prokázat vodivost zón pro statickou elektřinu. Přenos energie bude probíhat z bodu „A“ (třetí zóna stromu č.1) do bodu B (šestá zóna stromu č.2). Body byly vybrány náhodně.

Pokus bude mít následující průběh. Do bodu „A“ umístíme skupinu kondenzátorů o celkové kapacitě asi 1,5F. Do bodu „B“ posadíme na dřevěnou židli asistenta. U asistenta provedeme kontrolní měření jeho poloměru aury (hodnota 40cm). Skupinu kondenzátorů v bodě „B“ připojíme na napětí 12V. Opět provedeme u asistenta identifikaci jeho aury se zjištěním, že její poloměr se zvětšil na 110cm.

Z toho vyplívá, že vstupem menšího náboje do energetické složky většího náboje se jeho aura okamžitě zvětší.

Tyto a další grafy např. s velikostí aury kolem vedení vysokého napětí naleznete na internetových stránkách viz. externí zdroje odkaz č.3.

 

Závěr z výše uvedených grafů

Bylo zjištěno, že objem aury kondenzátorů lze manipulovat změnami napětí na elektrodách. Dále bylo prokázáno, že prostřednictvím kondenzátoru lze také manipulovat s velikostí aury lidského těla. Pokud se aura nabitého kondenzátoru protne s aurou člověka, tyto aury splynou, aura člověka se zvětší, to se projeví zvýšeným napětím na buněčných membránách člověka.

 

U hornin a některých jiných hmot nelze auru identifikovat. Neznamená to, že auru nemají, energetická hodnota jejich aury je jen menší než citlivost virgule. Jejich aura se projeví při umístění těchto materiálů do identifikovatelné aury jiných předmětů. Horniny tak získají auru např. Z vodního toku a po odstavení budou nabytou energii několik hodin pozvolna ztrácet.

V brzké době mám v plánu navštívit jedno centrum zabývající se měřením lidské aury. Plánuju v praxi ověřit možnosti stimulace lidské aury pomocí ionizátoru (soustavy nabitých kondenzátorů) a také orgonitu. Výsledky měření pak uvedu v dalším článku, nebo mě někdo z vás předběhne? .

Odkazy na externí zdroje:

1. Vlastnosti negativně nabitých iontů na živé organismy a návod jak si můžete sami postavit jednoduchý ionizátor tvořený soustavou kondenzátorů

http://orgo-net.blogspot.cz/2012/09/ionizator.html http://energieupramene.blogspot.cz/2012/08/ionizator-ii.html

2. Video popisující lidskou auru

http://www.youtube.com/watch?v=5UJKFHCeCtg&feature=player_embedded

3. Internetové stránky p. Miroslava Provoda, který se mimo jiné dlouhodobě zabývá statickou elektřinou resp. aurou a jejími vlastnostmi.

http://www.miroslavprovod.com/index-cz.html

4. Katalog s ionizátory, které vyrábím + podklady k sestavení vlastního ionizátoru.

Pokud soustavu kondenzátorů v ionizátoru správně uspořádáte, pak vám k jejich nabíjení pouze stačí střídavé napětí z kterékoli el. zásuvky, přitom zařízením proud nemusí protékat. Bližší popis je v článku v odkazu č.1 a nebo také tady:

http://ulozto.cz/xtS77LD/ionizatory-nabidkovy-katalog-12c-pdf

Ionizátor s napájením na baterii 12V

Tento návod k sestavení jsem objevil na internetu, sestavit jsem tento ionizátor zatím nezkoušel. Ionizátor je vhodný např. k použití do automobilu a nebo pokud chcete mít přenosný ionizátor na dobíjecí baterii. Napájení je na stejnosměrný proud 12V, spotřeba proudu je asi 80mA.

Obr. č.1 Schéma ionizátoru na stejnosměrný proud 12V

Trafo T1 by se mohlo použít třeba ze staré nabíječky mobilu. První část obvodu tvoří tranzistory Q1 Q2 v Darlingtonově zapojení, transformátor T1. Odpory R2, R3 a kondenzátor C2. Obvod se nazývá „Hradlový vibrátor“ a pracuje na frekvenci 30KHz. Na sekundárním vinutí transformátoru T1 se vytvoří ostrý napěťový puls o napětí cca 600V. Toto napětí jde přes kondenzátory C3 až C14 a diody D3 až D14. Tento obvod zvyšuje použité napětí na cca 7,5KV vůči zemnímu potenciálu. Vysoké napětí je přes odpor R1 přivedeno na hrot ionizátoru. Obvod chrání dioda D1. Na výstupu by se dala doplnit ještě kondenzátorem a doutnavkou signalizace vyzařování, stejně jako u modelů na 220V.

Součástky:

Odpory R1=27Ω (1/2W) (červená,fialová,černá), R2=220kΩ (1/4W) (červená,červená,žlutá), R3=68KΩ (1/4W) (modrá,šedá,oranžová), R4=1MΩ (1/4W) (hnědá,černá,zelená)

Kondenzátory C1=100µF/25V elektrolytický, C2=1nF polyesterový, C3 až C14=4,7nF/1KV keramický (můžete použít i s vyšší kapacitou ale vždy na min. 630V)

Diody D1, D3 až D14=1N4007, D2=12V (1/2W) zenerová

Tranzistory Q1=BD237, Q2=BC548

Ionizátor vzduchu - popis a princip + návod k sestavení vlastního ionizátoru

V tomto článku je popisován ionizátor s napájením na 220V ze sítě.

Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Hustota elektronů na hrotech je díky vysokému napětí tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Kontakt s hrotem není nijak nebezpečný, na hrotu je totiž proud omezen odpory!!!

Ve všech modelech, o kterých budu psát, je použit ke zvyšování napětí kaskádní Delonův násobič. Do tohoto zapojení vstupuje fázový a zemnící vodič, proto je nutné mít napájecí kabel třížilový.

Zapojení z obrázku č.1 je svou konstrukcí vyjímečné jednou neuvěřitelnou vlastností. Tato vlastnost se projevuje nulovou spotřebou elektrické energie při provozu ionizátoru! (můžete si to sami ověřit na klasickém zásuvkovém měřáku spotřeby el. energie se zobrazuje při provozu hodnota 0W, stejná hodnota se zobrazuje i pokud zapojíte více zařízení Viz. : http://ulozto.cz/live/xARad37/ow-pro-tri-ionizatory-mov

Jak je to možné? Kondenzátory nepropouštějí el. proud a diody ho pustí jen v jednom směru. Na fázovém vodiči na svorce č.1 je střídavý proud ze sítě, tento proud zařízením neprochází!, končí na prvním kondenzátoru který střídavě nabíjí. To, co způsobuje nabíjení a vybíjení kondenzátorů je frekvence sinusovky na fázovém vodiči v každé zásuvce, každou vteřinu se 50x změní na fázové svorce polarita. Když jsem zapojoval na měřák spotřeby každý ze tří typů vyráběných ionizátorů, vykazovaly při provozu ve všech případech stejnou nulovou hodnotu odběru proudu!

Princip kaskádního násobiče

Princip Delonova kaskádního násobiče je následující. Při kladné půlvlně na svorce S2 se otevře dioda D1 a C1 se nabije na hodnotu amplitudy vstupního napětí (asi 310V). Při opačné půlvlně se otevře D2 a C2 se nabije na amplitudu plus napětí na C1 (z předchozí půlvlny) tedy 620V. Při další půlvlně se otevře D3 a C3 se nabije na amplitudu plus napětí na C2 mínus napětí na C1, celkem opět 620V. Takto můžeme pokračovat až na konec kaskády a zjistíme, že na všech kondenzátorech C2 až C21 je 620V. Tyto kondenzátory jsou zapojeny v sérii, na konci kaskády je tedy součet těchto napětí. Rezistor R1 na vstupu omezuje proudové špičky při případném zkratu v násobiči, na normální funkci násobiče nemá žádný vliv.

Násobič je sice sám o sobě příliš měkký na to, aby ohrozil zdraví člověka (hrotu se můžete normálně dotýkat rukou), ale náboj nahromaděný v kondenzátorech již může při nechtěném dotyku (na odizolovaném spoji mezi kondenzátory) způsobit citelné škubnutí ve svalech. Napětí na kondenzátorech se udržuje ještě nějakou dobu po vypnutí přístroje od zdroje!

Indikace vyzařování iontů⁻

Paralelní kombinace doutnavky DT1 a kondenzátoru C22 na výstupu ionizátoru plní funkci přibližného měřiče výstupního proudu a tím i ionizačního výkonu. U všech přístrojů je jako indikátor použit stejný typ kondenzátoru o kapacitě 6n8/630V. Kondenzátor se výstupním proudem nabíjí, při dosažení zápalného napětí doutnavka blikne, napětí klesne a hrot opouští ionty⁻. Hrot je zhotoven z množství co nejtenčích drátků, před ním by měl být volný prostor.

Konstrukce přístroje

Plán rozmístění součástek je patrný z návrhu polepu plošného spoje, ten je ke stažení v katalogu na konci tohoto dokumentu. „Plošný spoj“ si můžete sami jednoduše zhotovit tak, že vytisknete rozmístění součástek na A4 (doporučuji nalepovací) a tím pak oblepíte připravený tvrdý kartonový papír (alespoň 2mm). Spoj součástek bude naletováním jejich vývodových drátků, které vhodně propletete mezi sebou (odpadá tím zbytečné naleptávání u klasického plošného spoje). Před osazením součástek provrtáte v plošném spoji malé otvory k prostrčení drátků ze součástek (já používám malý ocelový šroubováček a dírku poklepnutím prorazím-součástky z těsného otvoru pak při osazování nevypadávají). Pájené součástky nesmí mít ostré hroty, mohlo by tak dojít k výboji ještě před dosažením hrotu ionizátoru!!!

Při připojování k síti je třeba mít stále na paměti, že pracujeme s nebezpečným napětím. Bylo by velice nebezpečné podlehnout klamnému dojmu, že 220V na vstupu je k smíchu v porovnání s 6kV na výstupu. Měkkých 6kV ani neucítíme, zatímco tvrdých 220V může člověka spolehlivě usmrtit!

Napojení na síť můžete provést k přístroji přes šroubovací svorkovnici s využitím třeba starého třížilového přívodního kabelu (např. ze staré varné konvice). Další možnost je s odpojitelným přívodním kabelem od ionizátoru a využitím starého napájecího kabelu z počítače.

Při návrhu konstrukce krabičky je třeba dbát všech bezpečnostních předpisů a zároveň musí být přístroj schopen odolat i takovým nepříznivým vlivům jako je lidská hloupost či nešikovnost. Hotový ionizátor je vhodné obalit vrstvou kartonu ze strany součástek i spojů a ještě omotat elektrikářskou izolační páskou. Je vhodné například umístit plošný spoj do pevné plastové trubky, resp. tuby se síťovou šňůrou dobře zajištěnou proti vytrhnutí a s hrotem v podobě několik centimetrů dlouhého tenkého drátku. Takovéto provedení je vhodné zejména chceme-li ionizátor zavěsit u stropu hrotem dolů.

Pokud hodláme znemožnit jakýkoli kontakt s hrotem, musíme:

a) umožnit proudění vzduchu kolem hrotu (můžeme doplnit ventilátor)

b) nechat v co největším úhlu před hrotem volný prostor.

Předměty před hrotem nepříznivě ovlivňují vyzařování elektronů. Je také důležité, pro zvýšení výkonu zhotovit hrot z co nejtenčího drátku. Takový drátek (mnohem slabší než lidský vlas), který se mi podařilo objevit, je ve staré disketové mechanice navinutý jako cívka u čtecí hlavy. V každé mechanice jsou celkem čtyři takovéto minicívky. Dalším zdrojem tenkého drátku je např. rozebraný elektromotor opět třeba z disketové mechaniky. Hrot zhotovuji z tenkého drátku dlouhého asi 40cm, postupně ho přehýbám na půl, až se dostanu na délku asi 5cm. Na jednom konci udělám malé očko k prostrčení na vývod z kondenzátoru a druhý konec zarovnám zastřihnutím. Tyto drátky jsou polakované a proto jejich konce je nutné ustřihnout a očko dobře připájet. Aby drátky vydržely co nejdéle, můžete je ještě ovinout spirálou ze silnějšího měděného drátu.

Obrázek č.2 - Typy vyráběných ionizátorů

K sestavení Ionizátoru budete potřebovat

Papírový karton tl. alespoň 2mm s polepem, kde je umístění součástek a naznačeny vodivé cesty pro zhotovení plošného spoje. Pro hrot je třeba velmi tenký poskládaný měděný drátek, můžete přidat i silnější stočený drátek pro ochranu hrotu.

Součástky dle typu ionizátoru jsou uvedeny v katalogu na konci článku. Každý ze tří ionizátorů, které vám dávám k sestavení, obsahuje jiné součástky, především se liší typem použitých kondenzátorů. 

Pro sestavení je třeba cín, páječku, kleště a cca 3h času na zhotovení holého ionizátoru. Dále je třeba cca +1h na zhotovení izolačního obalu z kartonu a elektrikářské pásky.

Podklady k článku:

http://ulozto.cz/xtS77LD/ionizatory-nabidkovy-katalog-12c-pdf (katalog s popisem ionizátorů, podklady pro plošné spoje, seznamy součástek a ceník hotových ionizátorů)

Ionizace vzduchu - úvodní článek

V tomto článku bych vám chtěl přiblížit co je to ionizace vzduchu, jak funguje ionizátor a jak jsou negativně nabité ionty prospěšné pro člověka. V dalším článku pak uvedu jak si můžete zkonstruovat svůj vlastní ionizátor k obohacování vzduchu o negativně nabité ionty.

Ionizátor

Je to vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion negativně nabitých iontů každou sekundu. Toto zařízení je součástí skoro každé čističky vzduchu, obohacuje vzduch o záporné ionty. Vzhledem ke stavu životního prostředí je přirozené, že se zařízení tohoto typu využívají ve stále větší míře. Na našem trhu je nabídka ionizátorů celkem široká. Mají však jeden velký nedostatek a tím je cena, je až nehorázné že nám je prodávají za tak nechutné ceny! Konstrukce a princip tohoto zařízení je přitom celkem jednoduchá a cena by měla být v řádu stovek a ne tisíců korun.

Ionizace v přírodě a místnostech

Lze dokázat, že vzduch v přírodě obsahuje určitou koncentraci záporně nabitých částic. Co se týká měsíčního kolísání koncentrací volných vzdušných iontů, byla popsána maxima v období úplňku (příčina není jednoznačně vysvětlena). V tabulce uvádím orientační hodnoty počtů negativních inotů měřených na různých místech.

Místo kde bylo prováděno měření	Počet lehkých negativních iontů na cm3
místnosti městských bytů	50 – 100
městské ulice	100 – 500
klimatizované místnosti	0 - 80
u moře a v lese	1000 - 5000
v horách	5000 – 10 000
v jeskynních prostorech	5000 – 30 000
u vodopádů	10 000 – 50 000
po bouřce	50 000 a více

Přirozeným způsobem vzniku těchto negativních částic v přírodě je například bouřka, nebo také místa, kde se rozstřikuje voda (baloelektrický efekt Lenardův). Velký vliv na množství záporně nabitých iontů v ovzduší má také jeho znečištění. Třeba takový cigaretový dým je převážně kapalným aerosolem dehtu a vzdušné ionty spolehlivě ničí (bylo by zajímavé udělat srovnávací studii o vlastnostech dýmu z elektronických cigaret).

Člověk bohužel tráví většinu času v zajetí stěn bytu a kanceláře (faradayova klec), kde je celkem malá výměna vzduchu. Navíc v místnostech, kde trávíme až 9/10 svého života, jsou poblíž nás zdroje kladně nabitých částic. Tyto zdroje silně převažují, krom klimatizace, která ionty z ovzduší neutralizuje již při filtraci, dále vlhčením a dopravou potrubím, jde o obrazovky ale i nevhodné umělé materiály s nízkou permitivitou, jako třeba umělý koberec, nebo laminátová podlaha. Třeme-li o sebe dva dielektrické materiály s různou permitivitou, pak zpravidla materiál o vyšší permitivitě se nabíjí kladně (přitahuje tedy záporně nabité částice). Dalším problémem jsou také plastová okna, která snižují propustnost UV záření a tím znemožňují ionizaci vzduchu.

Co se týká metodiky měření a hygienických předpisů či norem je třeba říci, že závazná kritéria nebyla dosud u nás vypracována. Při dosud chybějících limitech se při nezávazných doporučeních můžeme řídit těmito hodnotami.

-pro dlouhodobý pobyt v interiéru by měla být koncentrace záporných iontů 1250 ± 50 iontů/cm³

-dlouhodobé ještě přijatelné minimum 250 ± 50 iontů/cm³

Doporučuje se, aby koncentrace záporných iontů při umělé ionizaci ovzduší nepřesáhla 5000 iontů/cm³ .

Bližší informace k metodám měření a měřících přístrojích naleznete v odkazech v zápatí.

Prospěšnost ionizace

Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný, nebo záporný. Je až zarážející že o účincích iontů resp. vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy tak málo víme. Zkuste si na toto téma popovídat s čerstvým absolventem střední stavební školy nebo absolventem stavební fakulty.

Kladné ionty

Mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, kde lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Objevily se bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.

Záporné ionty

Je prokázáno, že mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má lethální účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Vliv na krevní oběh člověka, zvyšuje se pH, roste podíl albuminů a snižuje se hladina serotoninů, klesá sedimentace a snižuje se poet leukocytů, mění se krevní tlak. Stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Záporné ionty mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.

Z mnoha experimentů je zajímavý pokus – sledování tří skupin křečků. Jedna žila ve vzduchu se silnou převahou kladných iontů CO₂, druhá v převaze záporných iontů O₂ a třetí v normální atmosféře. Po šedesáti dnech došlo u zvířat, žijících v převaze kladných iontů ke snížení hmotnosti nadledvin o 33% a celkové ochablosti a vyčerpání. Naproti tomu u zvířat žijících v převaze záporných iontů se hmotnost nadledvin zvýšila o 29%. Tato zvířata byla vysoce aktivní. Z tohoto pokusu vyplívá, že záporně ionizovaný vzduch zvyšuje schopnost nadledvin produkovat adrenalin (stejně fungují obranné reakce u člověka) a tím pomáhá organismu překonávat velké fyzické a nervové zátěže. U vás doma si rovněž můžete ověřit příznivé účinky ionizátoru třeba s využitím vašeho psa. Říká se, že kam si lehne pes, tam si může bez problémů lehnout i člověk. Instalujte tedy ionizátor na místo, kde by pes normálně neležel a pozorujte, co se bude dít.

Léčebné využití účinků vzdušných iontů probíhá na našem území již celkem dlouho. Například léčba pobytem v jeskyni – speleoterapie a hydroionoterapie (Moravský kras). Léčebné účinky ionizovaného vzduchu se uplatňují i při klimaterapii v lázeňských místech s vyšší nadmořskou výškou (Jeseník, Karlova studánka).

Pro ty zvídavější jsou další informace k dispozici na konci článku v podkladech, ze kterých jsem čerpal. 

Trocha teorie

Vertikální rozvrstvení iontů

Ionty nad zemským povrchem v obou polaritách nejsou přítomny ve stejném množství. U povrchu Země převažují kladné ionty nad zápornými (to může být jednou z příčin, že lidé z hor jsou zdravější). Zeměkouli si můžeme představit jako obrovský kulový kondenzátor, jehož jednou elektrodou je vodivý povrch nabitý záporně (přitahuje kladné ionty) a druhou elektrodou je vrstva ionizovaného, dobře vodivého ovzduší (ionosféra) nabitá kladně. Jako dielektrikum slouží špatně vodivá vrstva vzduchu tloušťky cca 50km. Mezi zemským povrchem a ionosférou je potenciální spád asi 400 000 V (průměrný spád je asi 8V na metr). Také se teď ptáte, proč ještě tuto volnou energii nevyužíváme?

Ionizaci můžeme rozdělit na přirozenou a umělou.

Přirozená vzniká v elektromag. poli, nebo působením záření α,β,γ.

Umělá ionizace se dá vyvolat změnou mechanické energie, hořením, chemickým procesem a nebo korónovým výbojem.

K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný ion dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako –OH skupina vody, největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární ion kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozón je velmi silný oxidant a je ideální jako čistící a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozónoterapii.

Podklady k tématu ionizace vzduchu:

www.zeleneuradovani.cz/content/File/sbs.pdf (obsáhlý text o ionizaci vzduchu)

http://www.ionic-care.cz/caste-dotazy/88-test-hodnoty-koncentrace-ozonu.html (ani 10 zapnutých čističek vzduchu s ionizátory nevyprodukuje více ozonu než je zákonem nařízený limit)
http://www.inovace.cz/novinky/753-vliv-iontoveho-pole-na-zdravi-cloveka 
http://www.vitalonga.byl.cz/Lai%E81.html